PROHUJALO SA VIHOROM
(vihor za Čehe na ovim prostorima je seoba iz svoje matice Češke, prvo u Ukrajinu, pa u Bosnu ili direktno u Bosnu, odlazak iz ovih krajeva nakon I, a zatim i nakon II svjetskog rata, katastrofalnog zemljotresa 1969. god. i na kraju, ovog posljednjeg - najkrvavijeg rata na ovim prostorima).Nastavljamo sa objavljivanjem podataka o doseljavanju i iseljavanju Čeha na ove prostore i sa ovih prostora.
DOSELJAVANJE ČEHA NA PODRUČJE PRIJEDORA I NJIHOV KULTURNI RAD
Doseljavanje Čeha u Prijedor i okolinu je počelo 1884. godine i trajalo je do 1914. pa i do 1918. god, kada je počelo i odseljavanje.Doseljenici su se naselili u Prijedor i okolna sela: Orlovača, Čirkin Polje, Puharska, Ćela, Gomjenica, Tukovi, Brezičani, Čejreci i Ljubija.
Za razliku od drugih čeških zaselaka u Bosni u Prijedor su se, osim činovnika i ratara, doselili takođe i rudari i zanatlije. Rudari su se naselili u okolini rudnika željezne rude i uglja.
Prvi doseljenik je bio TOMAŠ JORDAN iz Poleševice iz Uherskeho Hradište, zatim slijede: JAN MALINA, FRANTIŠEK VANURA iz Stareho Mesta, a oko 1888. godine su došli Moravci: JAN BURDA, JAN CHRASTEK, FRANTIŠEK BLAHA i MARTIN RIHA i drugi. Moravci kao katolici teže su se snalazili, jer nisu imali crkvu. Godine 1891. prišli su njenoj izgradnji. Pomogle su im razne korporacije, a takode i redovnici reda trapista u Banjaluci. U hramu su se kasnije pjevale češke duhovne pjesme.
Godine 1912, po objavljivanju u Češkim novinama, u Prijedor su se počeli doseljavati stanovnici iz Češke, prvo iz okruga Rychov pod Kneznou, a kasnije takode iz Nachodska. Relativno bogatstvo češke kolonije cvjetalo je sve do 1918. god, kad su se prilike za doseljenike počele pogoršavati i mnogi su se iselili. Vraćali su se pretežno činovnici, ratari su ostali.
Još pred I svjetski rat Česi su imali svoju limenu glazbu i davali pozorišne predstave. Gradsku glazbu takode su činili Česi i vodili je.
Na jesen 1919. godine osnovali su "Česku besedu" koju su 1932. preimenovali u "Československou besedu". Osnovao ju je posrednik FRANTIŠEK VANEK, koji je postavljen njenim prvim ravnateljem. Prvi predsjednik je bio JAN BURDA, a poslije njega su bili: FRANTIŠEK KUČERA, ANTONIN NOVOTNY, FRANTIŠEK JANKU, JAN CHALOUPKA, JOSEF HAJEK i FRANTIŠEK JEDLIČKA.
Društvo je veoma dobro radilo, premda je bilo gotovo zaboravljeno, postizalo je dobre rezultate.
Godine 1923. su prijedorčani osnovali STRADAL i počeli poslovati sa Čehoslovačkom bankom u Daruvaru. Takva saradnja u Bosni inače nije bila poznata. STRADAL je 1930. god. izmjenio djelatnost i postaje gospodarsko i kreditni društvo, jedino takvo društvo medu Česima u Bosni. Školske 1929/30. godine, uz pomoć Prosvjetnog i Privrednog odbora, Saveza i Matice školske, otvoreno je paralelno odjeljenje pri državnoj školi. U početku je bilo oko 40 učenika, ali se broj kasnije počeo smanjivati, da bi se definitivno češka škola ukinula 1939/40. god. i nije bila više obnovljena.
Cijelih 10 godina tu je radila učiteljica KARLA HNILIČKOVA udana JURAČIĆOVA iz Banjaluke. 1937. godine Česi odlučuju da izgrade vlastitu školsku zgradu i društvene prostorije. Bilo je odobreno mjesto gradnje i obezbjeđen dio građevinskog materijala. Sve je za vrijeme rata raznešeno i od gradnje se odustalo. U poslednje dvije predratne godine društvene aktivnosti su stale, članstvo se pasiviziralo, a 1940. god. se o "Čehoslovackoj besedi" u Prijedoru nije pisalo.
Poslije II svjetskog rata, uprkos teškim gubicima u životima i imovini, ipak se društvena aktivnost počela obnavljati. Česi iz Prijedora su se još 12. maja 1946. god. pridružili članstvu u Čehoslovackom savezu u Daruvaru, ali mnogi samo zato, što su od njega očekivali direktive o povratku u Češku. Do velike seobe je došlo 1947. god.
Društvo je ponovo pokrenuto 4. januara 1950. god. a vodili su ga: predsjednik FRANTIŠEK GOTTWALD, zamjenik JAN KREJČI, sekretari MIRO HANAČEK i JARMILA SIMATOVIĆ, blagajnici JAN GOTTWALD i JAN SLAČALO, članovi RUDOLF KOSTELNIK, FRANTIŠEK MANN, SLAVEK MANN, ALOIS BOREK i ANTONIN SLAČALO.
Beseda se 1951. god. učlanila u novoosnovani Savez Čeha i Slovaka Bosne i Hercegovine, ali je ubrzo poslije toga društvena aktivnost prestala.
Prevod sa češkog: Blaha Tomislav
Tekst: Kalendar 1930. godine i
J. Krsek: "Češka kolonija u Prijedoru"
NEZAPOMEŇME NA TO, CO BYLO
Přítomnost Čechů v krajích Bosny je následkem vystěhování se z domova na Ukrajinu a poté přestehování se do Bosny. Další migrace se odehrávaly po první a druhé světové válce a po katastrofálním zemětřesení v roce 1969 a v neposlední řadě po válce Srbů ex-Jugoslávie na území bývalé Jugoslávie.
Dovolujeme si Vám dát na vědomí některá fakta o přestěhování a vystěhování Čechů do těchto kraju.
PŘISTĚHOVÁNÍ ČECHŮ DO OKOLÍ PRIJEDORU A JEJICH KULTURNÍ ČINNOST
Přistěhování Čechů do Prijedoru a jeho okolí zacalo v roce 1884 a trvalo až do roku 1914. V tomto roce a to až do roku 1918 zacalo také jejich postupné vystěhovávání. Přistěhovalci osídlilli Prijedor a okolní vesnice (Orlovci, Čirkin Polje, Puharska, Ćela, Gomjenica, Tukovi, Brezičani, Čejreci, Ljubija). Do okolí Prijedoru se nastěhovali státní zaměstnanci, zemědělci, horníci a příslušníci různých řemesel. Horníci se nastěhovali zejména do okolí Ljubije. Prvním kolonistou, který se sem nastěhoval v roce 1884 byl Tomáš Jordán s rodinou z Polešovic, okres Uherské Hradište. Po něm přišli Jan Molina, František Venura ze Starého Města na Stonavě. O čtyři léta později, tj. v roce 1888 přišly další rodiny pocházející ze Starého Města, a to: Jan Benda, Jan Chrábek, František Bláha a Martin Říha. Dle výpovědí starých pamětníků nebylo zde katolického kostela. V roce 1881 se sešli všichni kolonisté, kteří zatím vzrostli na větší počet a pocházeli většinou z Moravy, z Uherského Hradiště a usnesli se, že postaví větší kostel na svůj náklad a s pomocí dobročinných korporací, zvláště Trepistů z Banja Luky, což se jim i podařilo.Tak dnešní katolický kostel je vlastně prací našich krajanů. Pokud tam někdo zabloudí o Vánocních svátcích na půlnocní mši, bude velice překvapen až uslyší po chorvatské vánoční písní prastarou chrámovou píseň v češtině " Narodil se Kristus pán" Později v roce 1912 se sem přistěhovaly některé rodiny z Čech a to nejvíce z okresu Rychnov nad Knežnou a několik rodin z Náchodska. Mnoho z těchto rodin se po převratu vrátilo zpět do staré vlasti. Ještě před první světovou válkou zde měli Češi svoji dechovku a pořádali zde divadelní představení. Češi zde také založili místní kapelu a byli jejím jádrem. "Česká beseda" byla založena v Prijedoru na podzim v roce 1919. V roce 1932 dochází k přejmenování na Československou besedu. "Besedu" založil pan František Vaněk, který byl i prvním jednatelem. Prvním předsedou se stal Jan Burda. Po něm to byli: František Kučera, Antonín Novotný, František Janků, Jan Chaloupka, Josef Hájek, František Jedlička. "Beseda" měla dobré výkony, ačkoli jí hrozilo zapomenutí. V roce 1923 byl v Prijedoru při "Besedě" založen "Střádal", který spolupracoval s Československou bankou v Daruvaru. Tato spolupráce nebyla doposud v Bosně známa. V roce 1930 se "Střádal" stává hospodářskou a kreditní společností, jedinou svého druhu mezi Čechy v Bosně. Ve školním roce 1929/30 se s účinnou pomocí Čs. svazu v Bělehradě podařilo založil českou školu v Prijedoru. Na počátku měla škola okolo 40-ti žáků, ale postupem času se tento počet zmenšuje, takže v roce 1939/40 zaniká a nikdy již nebyla obnovena. Celých deset let tu pracovala jako učitelka Karla Hniličková, provdaná Juračičová z Banja Luky. V roce 1937 se Češi rozhodli vystavět vlastní školu a spolecenskou místnost pro "Besedu". Stavba jim byla povolená a byla jim zabezpečena i část stavebního materiálu. Toto vše je během války zničeno a od výstavby se ustoupilo. Poslední dva roky před válkou činnost "Besedy" ustává, její členové neprojevovali zájem o činnost a v roce 1940 se již o České Besedě nepíše. Po druhé světové válce i přes velké ztráty na životech a majetku se přistoupilo k obnově společenské činnosti. Již v roce 1946 se Češi z Prijedoru pripojují ke členství v Českém svazu v Daruvaru, ale většinou jen proto, aby dostali povolení k vystěhování do Čech. V roce 1947 nastává velká migrace a reemigrace. Dne 4. ledna 1950 "Beseda" znovu zahájila svou činnost a vede ji František Gottwald, místopředseda Jan Krejčí, tajemníci Jan Hanáček a Jarmila Šimeličová, pokladník Jan Gottwald a Jan Sláčala. Členové Rudolf Kostelník, František Man, Slávek Man, Alois Barek, Antonín Sláčala. V roce 1951 byla "Beseda" začleněna v nově založený Svaz Čechů a Slováků v BiH, ale krátce poté všechny aktivity ustávají.Překlad do češtiny: Blaha Tomislav
Text: Kalendar 1930 a
J.Krsek "Češka kolonia u Prijedoru"
ŽIVOT ČEHA NA PODRUČJU PRIJEDORA
1878. godine stvorena je Austro-ugarska monarhija. Zbog toga dolazi u većem dijelu Evrope do migracionih kretanja dijelova naroda. Dolaskom Austro-ugarske vlasti na područje Bosne, nastaje velika prazna teritorija, naročito na području Bosanske Krajine. Da bi popunile veliko područje poljoprivrednog neobrađenog zemljišta, austrijske vlasti su se angažovale za dodjelu tog zemljišta zemljoradnicima iz Čehoslovacke. Najveći dio tih doseljenika je bio iz Moravske, prvo iz Uharskog Hradišta, a zatim Staro Mjesto, Kunovice, Lutkovice, Polihno, Ujezdec, Preša, Prešice, Hodonin i drugih. Doseljenici su imali veoma dobre uslove za početak života na novim područjima. Imali su besplatan prevoz, poljoprivredni alat, dozvoljena im je sječa šuma za izgradnju kuca i ostalih objekata. Po dolasku dobili su novac, koji je bio dovoljan za pristojan život za narednih 6 mjeseci. Oslobodeni su bili poreza za naredne dvije godine, a imali su mogućnost dobijanja povoljnih kredita za kupovinu zemljišta.Prvi doseljenici koji su u svojoj ranijoj državi bili najamni radnici bili su zadovoljni uslovima života. Privučeni ovim saznanjem, poslije prvih porodica: JORDAN, MALINA, VANURA, BURDA, CHRASTEK, BLAHA, RIHA, slijedi dolazak veceg broja porodica VEDJURA, KOZINKE, ŠLEZINGER, DUBANSKI, VELCOVSKI, LOVECKA, MANN, SLAČALA, GOTTWALD, BARTIK, DOVRTEL, ZUBEK, PIJAK, RIN, KRSEK, RINI, SIKORA, VRKL, JEDLIČKA, HEDL, MOTL, NEMRAVA, KARLIČKA i drugi. Veličine imanja su bile različite ovisno o broju članova porodice, ali i imovnog stanja. Kretalo se od 6 do 7 hektara, pa čak do 45 hektara (pojedinačno).
Prije dolaska Čeha na ova područja, stanovništvo se većinom bavilo stočarstvom. Da bi razvilo poljoprivredu, a i naviklo domaće stanovništvo da se njome bavi, austrijske vlasti su svjesno na ovo područje naselili Čehe. Česi sa sobom donijeli kvalitetnije sjemenje pšenice, ječma, raži i heljde, dok su kukuruz primili od domaćeg stanovništva.
Od povrća najviše se sijao krompir, mrkva, peršun, cikla, pasulj, luk, krastavac, kupus, šećerna repa i mak. Najzastupljenije voćke su bile: jabuka, kruška, šljive i trešnje. Najčešće domaće životinje su bile: konji (za rad) i krave (ovce gotovo da nisu ni imali).
Značajno je napomenuti da je prijem kod domaćeg stanovništva bio veoma srdačan. Veliku pomoć su im pružili naročito pri sječi drveta u Kozari i dovozu istog za izgradnju kuća. Poljoprivredna proizvodnja se znatno intenzivira od 1914. godine kada je napravljena prva tvornica poljoprivrednih alata i vršalica na konjski pogon. Tvornicu su držali ŠTOLBA, NATNI i POKORNY. Ova tvornica je prestala sa radom 1924. godine, jer su pristizale nove i modernije mašine i alati.
U ovom periodu Austro-ugarska vrši eksploataciju prirodnih bogatstava Bosne. Potrebni su majstori za izgradnju pruga, puteva, mostova, tvornica i rudnika. Potrebna je kvalifikovana radna snaga sa strane. Medu najbrojnijim i najpoznatijim su opet Česi: SLOLPA - livac, KUČERA - građevinski stručnjak, HAJEK - proizvodač cijevi, CHALUPKA i KOLARIK - ciglari, BLAHA - zidar, OSIRNIK - kovač, HERMAN i BLAHA - strojari, NOVOTNY - bravar, POKORNY - tokar, LOTAL - poljoprivredni tehničar, KOSTELNIK - remenar, MOTL - obućar, SEDLAČEK - poštar, MALI - glazbenik, TOMAŠ - željezničar, ŠTRODL - profesor (direktor gimnazije 1926. god.), UHLIN - profesor, KREJČI - zubar, VINAS - ing. rudarstva, MUHA - liječnik, VODIČKA - veterinar, HALUZA - veterinarski pomoćnik, VAVRA - željezničar, PRIMŠAR - službenik, CHALUPA - urar, HNIK - šumar, FRANTIK - glazbenik, VITEK - mesar.
Iako su naporno i mnogo radili ostalo je vremena (naročito zimi) za zabavu i druženje.
Prva amaterska glazba oformljena je već 1900. godine, a članovi su bili: JAN FRANTIŠEK - kapelnik, MANN JOSIP, MIKULIČKA, HAJEK, BLAHA, KOSTELNIK i drugi. Posjedovali su i knjižnicu na češkom jeziku, a prostorije su bile u gostionici ČAVIČKA. Istovremeno je radila dramska i horska sekcija, koje su zajedno priredivale priredbe. Za mlade su bili organizovani plesni tečaji.
Kulturni rad medu Česima je zamro početkom I svjetskog rata, ali svoj procvat doživljava već 1919. god. "Česka beseda" je ponovo pokretač svih aktivnosti. Osniva se duvački orkestar, čiji je kapelnik bio IVAN VELNIČKO. Odlaskom kapelnika 1922. god. orkestar se gasi. Na inicijativu "Česke besede" i Zanatske komore orkestar se aktivira - kapelnik je PAVLE ŽITECKI. Orkestar veoma često nastupa, a redovno svira na sletovima. Da bi se intenzitet rada orkestra zadržao, 1935. god. za kapelnika dolazi FRANJO SOJAK. Iako nije imao muzicku školu, ostao je zabilježen kao veoma zaslužan za obuku mladih glazbenika. Redovno su održavali promenadne koncerte u paviljonu u parku Rudnika Ljubija.
U Ljubiji je živjelo i radilo više kvalitetnih majstora Čeha. Radili su u Termo-elektrani i Rudniku. Svi su bili priznati, a poznatiji medu njima su bili: KRALJ LOTOS - ing. rudarstva, SMOLEK - viši rudarski tehničar, HEINZ - poslovođa, VIKTOR BLAHA - tehničar, BLAHA ANTUN I STANISLAV - strojobravari, KOSTELNIK - stolar, CHALUPA - kovač, MARŠALEK i CESAL - željezničari, RASTOČIL - strojovođa, SOJAK, MANN, HEINZ, KLAJN - mehaničari, KRSEK - gaterista, KOSTELNIK, PIJAK - bravar, KOSTELNIK - tapetar, HERMAN - strojar, NOVI - glazbenik.
Tokom II svjetskog rata glazba nije djelovala, ali su instrumenti sačuvani. 1944. god. pod vođstvom kapelnika Sojaka, a od 1945. god. pod vođstvom FRANJE PENIĆA glazba doživljava novi sjaj.
Pripremio Blaha Tomislav
Na osnovu teksta Mann Zvonka
ŽIVOT ČECHŮ V OBLASTI PRIJEDORU
V roce 1788 vznikla Rakousko-Uherská monarchie, což mělo za následek migraci částí národů v Evropě. Ovládnutím Bosny Rakouskem-Uherskem vzniká velké prázdné území, obzvlášt' v území Bosenské krajiny. Z těchto důvodů Rakouská vláda rozděluje pozemky zeměděl;cům z Československa, aby se tyto velké prostory osídlily. Kolonisté většinou pocházeli z Moravy, a to Uherského Hradiště, Starého Města, Kunovic, Lutkovic, Polichna, Újezdu, Preše, Prešic, Hodonína.Kolonisté měli do začátku života výhodné podmínky. Zdarma měli k dispozici dopravní prostředky, zeměděl;ské nástroje a bylo jim povoleno kácení lesů na stavbu domů a pomocných stavení. V okamžiku nastěhování dostali peněžní pomoc, která jim stačila na 6 měsíců slušné života. Byli osvobozeni od placení daní na další 2 roky. Také měli možnost dostat výhodné půjčky k nákupu pozemku.
Kolonisté, kteří v původní vlasti byli nájemníci, byli velice spokojeni s podmínkami k životu. Takové poznání půilákalo po prvních rodinách kolonistů : Jordán, Malina, Vaňura, Burda, Chrástek, Bláha, Říha - další jsou to: Ved'ura, Kozinka, Šlezinger, Dubovský, Velčovský, Lovečka, Man, Sláčala, Gottwald, Bártík, Dovrtel, Zubek, Piják, Rýn, Krsek, Rýny, Sýkora, Vrkl, Jedlička, Hedl, Motl, Nemrava, Karlička ....
Velikost majetku byla různá a většinou podmíněná počtem členu rodiny, ale i majetkovým stavem a obnášela 6,7 hektarů a až 45 hektarů.
Před příjezdem Čechů se puvodní obyvatelé zabývali chovem dobytka. Rakouská vláda úmyslne stěhuje Čechy, kteří se zabývají zemědělstvím do těchto oblastí, aby se místní obyvatelé od Čechů tomuto naučili. Češi s sebou přinesli výnosnější druhy pšenice, ječmene a od domácích obyvatelů převzali pěstování kukuřice.
Ze zelenin se nejvíce pěstovaly brambory, mrkev, pastrňák, fazole, cibule, okurky, kapusta, cukrová řepa a mák. Z ovoce to bylo zejména: jablka, hrušky, švestky, třešně. Z domácích živočichů to byli: koně (k práci), krávy, ovce byli drženy velice zřídka.
Je důležité připomenout, že domácí obyvatelstvo vítalo kolonisty srdečně a pomáhalo jim při kácení lesů a dovozu dřeva na stavbu obydlí.
Zeměděl;ská výroba značně stoupla od roku 1914, kdy byla vystavěna první továrna zeměděl;ských strojů a mlátiček s koňským pohonem. Továrnu založili ŠTOLBA, NOTNÝ a POKORNÝ. Výrobu ukončila v roce 1924, protože se do oběhu dostávaly modernější stroje a nástroje.
V této době Rakousko-Uhersko začíná využívat přírodního bohatství Bosny. K tomu bylo potřeba mistrů na stavbu železničních tratí, cest, mostů továren a dolů. K tomu se hledají kvalifikované pracovní síly ze zázemí. Nejčetnější a nejznámější jsou znovu Češi: SLOUPA -slévač, KUČERA - stavební specialista, HÁJEK - výrobce trubek, CHALUPKA a KOLAŘÍK - cihláři, BLÁHA - zedník, OSIRNIK - kovář, HERMAN a BLAHA - strojaři, NOVOTNÝ - zámečník, POKORNÝ - soustružník, LOTAL - zemědělský technik , KOSTELNÍK - sedlář, MOTL - obuvník, SEDLÁČEK - pošt'ák, MALÝ - hudebník, TOMÁŠ - železničář, ŠTRÓDL - profesor (ředitel gymnázia v roce 1926), UHLÍN - profesor, KREJČÍ - zubař, VINAS - důlní inženýr, MUCHA - lékař, VODIČKA - veterinář, HALUZA - veterinární asistent, VÁVRA - železničář, PRIMŠAR - úředník, CHALUPA - hodinář, HNÍK - lesník, FRANTÍK - hudebník, VÍTEK - řezník.
Ačkoliv těžce a hodně pracovali, tak si vždycky našli čas (obzvláště v zimě) na zábavu a společné večírky.
První ochotnický hudební kroužek byl založen již v roce 1900 a jeho členové byli: Jan František - kapelník, Mann Josip, Mikulička, Hájek, Bláha, Kostelník a jiní. Měli také knihovnu na jazyku českém a místnosti v kavárně "Čavička". Zároveň byl v činnosti dramatický a pěvecký kroužek, které společně vystupovaly. Mladší ochotníci byli zapojeni do tanecního kroužku.
Začátkem 1. světové války kulturní činnost Čechů pohasíná, ale k rozkvětu dochází už v roce 1919, kdy se Česká beseda stala hybnou silou mnoha činností. Je založena dechovka a kapelníkem byl Ivan VELNIČKO. Jeho odchodem v roce 1922 orchestr přestává se svou činností. Iniciativou "České besedy" a "Řemeslničké komory" je orchestr znovu činný a kapelníkem se stává Pavle ŽITECKI. Orchestr casto vystupoval a na sletech byl vždy přítomen. V roce 1935 se kapelníkem stává Franjo SOJÁK, úmyslem bylo udržet činnost orchestru. Ačkoliv nemel hudební školu, tak ve vzpomínkách zůstal jako zasloužilý o výchovu mladých hudebníků. V parku Dolů LJUBIJA pořádali pravidelné promenádní koncerty.
V LJUBIJI také žilo a pracovalo víc kvalitních mistrů Čechů. Pracovali v Termo-elektrárně a v Dolech. Všem se dostalo uznání a jako významnější vynikají: KRÁL Lotos - důlní inženýr, SMOLEK - vyšší důlní technik, HEINZ - mistr, Viktor BLÁHA - technik, BLÁHA Anton a Stanislav - obráběči strojů, KOSTELNÍK - stolař, CHALUPA - kovář, MARŠÁLEK a ČESAL - železničáři, RASTOČIL - strojvůdce, SOJÁK, MANN, HEINZ, KLAJN - mechanici, KRSEK - gaterist, KOSTELNÍK, PIJÁK - zámečník, KOSTELNÍK - tapetář, HERMAN - strojař, NOVÝ - hudebník.
Během 2. světové války hudebníci zastavili svou cinnost, ale hudební nástroje jsou zachovány. K novému rozkvětu hudby dochází v roce 1944 pod vedením kapelníka Sojáka a v roce 1945 pod vedením Franje PENIĆA.
Připravil: Blaha Tomislav
Na základě textu Mann Zvonka.